Stalo se už jakousi tradicí, že mamka dostává k narozeninám, svátku či Vánocům lístky na kulturu, a protože jsme obyčejné duše, které netouží po náročném uměleckém zážitku, ale spíš po něčem pěkném, nejčastěji jezdíme na muzikály. K loňským narozeninám jsem však mamce vybrala lístky na divadelní představení Šíleně smutná princezna, protože podle recenzí je to poměrně věrné zpracování známé hudební pohádky, jen v modernějším hávu, a to jsem si řekla, že by mohlo být hezké (nemluvě o tom, že seznam muzikálů, které jsme ještě neviděly, se povážlivě tenčí :o)
Fotky z představení jsem si vypůjčila na oficiálních webov/... :o)
A tak se stalo, že jsme první březnový víkend vyrazily do matičky Prahy trochu si vyčistit hlavu a užít si Honzu Cinu coby prince Václava (v hrané verzi z roku 1968 Václava Neckáře). A upřímně vám můžu divadelní Šíleně smutnou princeznu jenom doporučit. V hlavních rolích je kromě Honzy Ciny taky Berenika Kohoutová jako princezna Helena (alias Helena Vondráčková – a páni, neměla problém to vyzpívat :o), v rolích rádců jsme měli Bohouše Klepla (jako toho hloupějšího z nich, tady na divadle mu říkali pan Kulatý, což byl dokonce dvojitý vtip, protože pan Klepl se v posledních letech opravdu celkem zakulatil :o) a Jana Krause (jako toho hlavního piklíře, pana Hranatého) a princezninu chůvu hrála Daniela Kolářová (na divadelních prknech z ní dokonce udělali "agenta" a přidali ještě dávný příběh :o). A co se toho moderního hávu týče, je to opravdu vtipně pojaté, takže třeba hned v úvodní scéně, kdy jede princ Václav se svým otcem na zásnuby do sousedního království, je teenagersky otrávený a pak si dělá selfie s tátou, který cestou usnul. Nosí roztrhané džíny (z těch pak vnikl i další vtip ve vězení, když mu jde princezna kalhoty zašít – při zatýkání si roztrhl gatě na zadku – a on se brání, že má ty díry na kolenou schválně :o) a princezna má například tetování, o kterém její pan tatíček král ještě neví :o). Princ k odvedení pozornosti stráží, aby se mohl zdejchnout z dohledu, použije hudbu z Akt X a ukazuje jim neidentifikovatelný objekt na obloze :o), král má svého mluvčáčka a rádce pan Hranatý je až nezdravě posedlý médii (nechybí vsuvka s bulvárním tiskem a manipulací s textem, resp. s tím, kdo co řekl), a když s kolegou zpívají "Kujme pikle" má to jednoznačně ruský nádech a komparz u toho tančí variaci na kozáčka. Jinak pan Kulatý Klepl měl ještě jeden svůj vtípek, když Kraus tře rukama (jako v pohádce), tak na divadle ještě přidá poklepávání, které se od něj jeho Kulatý kolega učí, a když se mu to povede, tak radostně vykřikne: "Já jsem klepl!" :o). A Kraus to pro změnu vyšperkoval v samém závěru, kdy rádcové po uzavření míru přemýšlí, kam se vrtnou, a jeho pan Hranatý prohlásí: "No, já mám rozjednaný výběrko v motolský nemocnici." (jo, až takhle aktuální byli :o). No zkrátka celé představení se nebojí dělat si legraci naprosto ze všeho i ze sebe sama, a přestože je to určené i pro děti (trochu mě překvapilo, kolik jich v hledišti bylo, ale je to koneckonců pohádka), rozhodně se nebudete nudit ani jako dospělí.
Kulisy a jevištní pojetí je sice hodně úsporné, de facto tam jsou jen takové dvě zužující se zástěny, na které jsou promítány různé obrazy a stínohry postav, ale přiznám se, že mi to vůbec nevadilo, a naopak jsem měla pocit, že to hezky rezonuje a vlastně se odkazuje na onu původní televizní pohádku, která byla výpravově taky poměrně minimalistická. A líbily se mi i nově přidané písničky, resp. se tam víckrát opakuje písnička "Slza z tváře padá" s upraveným (a moc pěkným) textem :o). Berenika s Honzou Cinou spolu fungují naprosto skvěle (jediný zádrhel snad nastane až na samém konci, kdy si princezna Helena stěžuje, že si prince nemůže vzít, protože je menší než ona, což s Honzou Cinou úplně nevyšlo :o) a třeba u scény, kdy se princezna Helena kvůli svému vyvolenému (toho času ve vězení) rozhodne dělat smutnou princeznu a předvádí mu, jak bez problémů "přepne" z úsměvu do smutku, tak si z toho zase udělali legraci a Berenika se culila od ucha k uchu celou dobu, což Honza Cina okomentoval odevzdaným: "No jo, je to rozbitý." :o). A o moc víc než v původní pohádce se mi na divadle líbila scéna, kdy učil Kokoška princeznu se smát (divadelní Kokoška byl celkově mnohem sympatičtější než ten filmový), a Bereniky: "Cha cha, chi chi, che che." bylo neuvěřitelně sarkastické a sedlo tam jak poklice na hrnec :o). A skvěle vtipný byl i francouzský žalářník s něžnou duší umělce, který byl však v divadelním pojetí mnohem krvelačnější a poměrně dost zklamaný, když se poprava vždycky zrušila :o)
Prostě z divadla Studio DVA na Václavském náměstí jsme s mamkou odcházely spokojené a plné pozitivních zážitků, žasly jsme nad tím, jak je Daniela Kolářová i ve svých sedmdesáti devíti letech vitální a vlastně pořád stejná, že Bohouš Klepl umí zpívat (na rozdíl od Jana Krause :o) a měla jsem takový strašně zvláštní pocit úžasu či neskutečna, že jsme vlastně mohly všechny tyhle známé herce vidět naživo jen pár metrů od nás :o)
Jinak jsme si užily plnými doušky i zbývající čas našeho víkendu v hlavním městě, kdy jsme si pochutnávaly na salátu a ovocných smoothie u Uga a vysedávaly u výborného latté s mandlovým mlékem v Costa Coffee (v mamky případě ještě s dvojitým čokoládovým dortem ze Si Cake :o). Nikam jsme úplně nepospíchaly, povídaly si a za víkend procouraly OC Nový Smíchov, Palladium a ještě Pankrác, kde jsem si koupila super pohodlné deštiodolné nazouvací kecky Skechers :o)
