Rok 2024 z filmového pohledu

Seriály už máme sesumírované, tak co se mrknout na filmy? Vloni jsem na své poměry byla vcelku často v kině – konkrétně na jaře na komedii Sladký život, o prázdninách v letňáku na Vezmi mě na Měsíc s Chaningem Tatumem a v listopadu (po strašně dlouhé době v multikině) na Gladiátorovi II.

Celkem jsem zvládla zkouknout 151 filmů (plus dva jsem nebyla sto dohlédnout: historizujícího Vládce Paříže s Vincentem Casselem a příšerně praštěnou Záhadu v Saint-Tropez se stárnoucím Christianem Clavierem), z toho 45 filmů jsem viděla opakovaně (včetně rekordních 21 pohádek o Vánocích, resp. v čase od Štěpána do Silvestra :o) a součástí byla i téměř kompletní filmografie Kurta Russella, do kterého jsem měla na podzim recidivní crush poté, co jsem na masáži slyšela tuhle úžasnou (a pro mě pro tenhle film titulní) písničku "Night Ride Across the Caucasus" a musela jsem si znovu pustit Žoldáka: Legie zkázy, což je pro mě upřímně řečeno stále nejlepší film jeho kariéry (navzdory odborným či masovým názorům ostatních), na který bych se mohla koukat pořád dokola a pořád by mě osud ubohého seržanta Todda dojímal. Jinak z pohádek jsem zjistila, že kromě Tří oříšků pro Popelku pravidelně skoro každé Vánoce koukám na Anděla páně, Tři bratry a Dvanáct měsíčků, ale třeba i O vánoční hvězdě s Ondrou Sokolem jako Siriusem :o)

No a co se toho Gladiátora II týče, přiznávám bez mučení, že jsem do kina šla hlavně z nostalgie :o). Ale líbilo se mi animované opáčku prvního filmu v úvodních titulcích, to byl příjemně originální způsob, jak v kostce připomenout, o co šlo, a skvělé byly i bitvy – jakože námořní bitva v Colosseu? Tomu říkám pošušňání :o), a celkově ten antický Řím (byť digitální) se mi moc líbil. Naopak mě štvaly CGI opice, protože ty už byly moc umělé, jako nějací mutové z Hunger Games (a nevěřím, že by kdy byly takhle agresivní), nebo osedlaní nosorožci, kteří mi přišli už taky moc a pochybuju, že by se dali jakkoli ovládat (nejsou to koně).

Ono celkově to chtělo moc se nezamýšlet nad dějem a při závěrečných patetických proslovech si zacpat uši a pak to bylo fajn. Navíc Pedru Pascalovi to v římské zbroji neskutečně sekne a i jeho postava je takový ňuňák :o). A přestože Ridley Scott s nějakými osmdesáti křížky na krku své řemeslo umí, udělali podle mě tvůrci kolosální přešlap v postavě hlavního hrdiny s tváří Paula Mescala – Russel Crowe prostě přišel a bohatě to stačilo, aby měl respekt a plnou pozornost všech, kdežto Mescal se tam motá jak nudle v bandě, vlastně ani neví, co chce a proč, neví, co si se sebou počít, je to takový rebel bez příčiny, celou dobu si nikoho kromě sebe nevšímá a pak najednou v závěru velí armádě a všichni ho bůhvíproč poslouchají a následují :o(. Za mě Paul Mescal na hlavní postavu vůdce povstání zkrátka neměl a neutáhl ji (nemluvě o tom, že jsou si s Pedrem Pascalem typově dost podobní, takže když se pak spolu bijou v aréně, nevíte, kdo je kdo :o(. Spousta vedlejších postav pak ve filmu oproti tomu vyčnívala a zaujala mě jako diváka mnohem víc, například Denzel Washington byl až hypnoticky skvělý pletichář, u kterého do poslední chvíle nevíte, co má vlastně za lubem, a podle mě to nevěděl možná ani on sám, jen prostě využíval každé příležitosti a informace, aby se dostal k moci. Z kina jsem nicméně odcházela vcelku spokojená – přece jen ty velkolepé bojové scény a Pedro Pascal udělaly své :o), ale koukat na to doma v obýváku, tak nevím.

Pascal a Mescal - najdi deset rozdílů... :o(

Každopádně do mé loňské Top 5 jsem zařadila úplně jiné filmy. Nejmilejším překvapením byl asi film Free Guy: Hra na hrdinu, který mě nakonec bavil víc, než jsem čekala, a byla to pěkná romantika i legrace. Na druhé místo jsem vybrala duchařskou romantickou komedii Město duchů s Ricky Gervaisem, kterého normálně moc nemusím, ale tady mi nevadil, a třetí příčku bych přiřkla české kriminálce Stockholmský syndrom, která byla podle mě dobře natočená a celou dobu jsem u ní byla napnutá jak kšandy. Bramborovou medaili bych dala opět českému počinu, a sice komedii Franta mimozemšťan – na čsfd má sice bídné hodnocení nějakých 34 %, ale mě se hodně líbila se všemi těmi praštěnými odkazy na mimozemšťanské filmy, jen překroucené na naší českou ves tak, že jsem se u toho smála ráda a nahlas (klobouk dolů před Kubou Prachařem :o). No a poslední příčka opět byla solidním dilematem a těžkým rozhodováním mezi několika filmy, ale nakonec jsem vybrala Profesora v ringu, který byl pro mě příjemným překvapením, protože jsem od toho moc nečekala a nakonec to bylo sympaticky pozitivní a občas i vtipné. Jak tak na svůj výběr koukám, v drtivé většině jde o filmy s hřejivou atmosférou a jakýmsi pozitivním laděním, což jsem vloni potřebovala víc než nervy drásající drama :o). A jaké filmy, které vám utkvěly, jste v roce 2024 viděli vy?

Mých Top 5 filmů roku 2024: