U předchozích dvou výlevů jsem se až nezdravě rozepsala (nemluvě o tom kvantu fotek minule :o) s pocitem, jak mi to jde pěkně a hlavně rychle od ruky (aneb ať žije časová relativita :o), ale pravdou je, že konec ledna už mi neúprosně dýchá na záda, a protože si myslím, že by nebylo slušné zveřejňovat své pokusy o statistické články až někdy do jara, uzrál čas na ony slibované krátké články :o)
Blogová statistika jako taková podle mě tentokrát vypadává ze hry vzhledem k tomu, že jsem vloni publikovala všeho všudy jen 18 článků a všechny v prvních sedmi měsících (skončila jsem narozeninovým článkem 30.7.2024), a tak jsem se rozhodla vám to tematicky dávkovat, přičemž první na paškál jsem si vzala vloni přečtené knihy.
S ohledem na fakt, že jsem většinu roku 2024 solidně drancovala naši zdejší knihovnu (na prázdniny jsem měla půjčených 29 knih najednou, což je jednoznačně můj dosavadní rekord – asi bych potřebovala prášky proti hamižnosti jako v tom vtipu, a prosím jich hodně, hodně, HODNĚ! :o), není úplným překvapením, že jsem přečetla druhý nejvyšší počet knížek v historii sledování, a sice 59 kousků (z toho 45 knížek, tedy 76%, pocházelo právě z polic knihovny), což je celkem 19.032 stran, tedy průměrná tloušťka vloni přečtených knih činila nějakých 322 stran.
Křivka utěšeně roste :o)
Mimochodem podle údajů knihovny jsem půjčováním knížek za loňský rok ušetřila neskutečných 14.818 Kč, což možná vypadá přestřeleně, ale vzhledem k onomu velkému množství knížek a při ceně přes 300 Kč za kus to vlastně celkem odpovídá. A to jsem si toho napůjčovala mnohem víc (tohle je částka jen za knížky, které jsem v loňském roce přečetla), za vypůjčené knížky za celé roční členství (tzn. od října 2023 do října 2024) mi mé virtuální konto v knihovně píše ušetřených 22.947 Kč! To je lepší než daňové úlevy :o) A to nemluvím o svobodě zkoušet číst i knížky, které bych rozhodně neměla odvahu koupit si domů ze strachu, že by se mi nemusely líbit, protože pak nevím, kam s nimi, zatímco takhle je s lehkým srdcem vrátím a vybavené :o)
Jinak co se vývoje v jednotlivých měsících týče, nejvíc knížek jsem přečetla v červnu a v srpnu (ale to jsem spíš dočítala knížky, které jsem měla rozečtené nebo s sebou na dovolené v Itálii – tam jsem přečetla všehovšudy 5 celých knížek a další jednu si přivezla rozečtenou, páč Hrdiny Stephena Frye jsem se nějak nemohla prokousat, aneb nevýhoda knihovny je, že pak táhnete na dovolenou celý batoh knih místo jednoho tabletu – a pak jsem taky během přejíždění na výlety hodně louskala e-knihy), což se docela dost blížilo mému covidovému rekordu z roku 2022 v počtu 10 knížek za kalendářní měsíc :o). Silným měsícem byl i březen, kdy jsem četla víc knížek naráz, a prosinec, kdy jsem si dopřála třeba i tematickou romantickou jednohubku Vánoce na skotském hradě :o)
Kvůli množství papírových knih se samozřejmě snížil podíl přečtených e-knih (čistě z časových důvodů), a to na pouhých 8 elektronických knih, tedy 14%, což opět (podobně jako celkový počet přečtených knih) nápadně odpovídá roku 2022, kdy jsem taktéž chodila do knihovny.
S českými (a slovenskými) autory jsem si taky malinko pohoršila, konkrétně na 12 knížek a tedy 20%, což není zas tak hrozné a upřímně jako vždy zachraňoval bilanci pan František Niedl (mohl by kromě Daberta vydat zase nějaké pokračování Ondřeje z Rohatce :o) spolu s Martinem Nesměrákem nebo Dagmar Digmou Čechovou.
Závěrem dodržím tradici a dám žebříček Top 5 přečtených knížek, ale musím říct, že to vůbec nebylo lehké rozhodování. První místo bylo jasné a bez debat – fantasy převyprávění severských legend o Ragnaroku s názvem Srdce čarodějky, nenápadná knížka, která má na Databáziknih pouze 77%, ale mně jednoznačně utkvěla nejvíc a při čtení jsem s hlavní hrdinkou prožívala všechny radosti i strasti (a nemohla se stejně jako ona ubránit lásce k Lokimu, navenek šaškovi se ztrápenou duší a pocitem, že není dost dobrý a nikam nepatří). Druhou příčku jsem bez dlouhého přemýšlení přiřkla postapo Červenému vrchu, který opět na Databáziknih moc nezabodoval (78%), ale za mě byl neskutečně napínavý a až děsivě věrohodně napsaný, takže jsem u něj přemýšlela, jak bych se v dané situaci zachovala já. Další vybranou je pak knížka od Jojo Moyesové (ano, to je ta, co napsala bestseller Než jsem tě poznala), od které jsem toho moc nečekala a úvod byl takový pozvolný, ale vyvinul se z toho nádherný příběh o ženském přátelství z doby hospodářské krize v Americe. No a pak nastalo to rozhodovací martýrium, ale nakonec jsem vybrala Půl krále Joea Abercrombieho, na kterého jsem narazila náhodou a ačkoli je to knížka určená asi víc dětem či náctiletým, mně se tohle poměrně temné fantasy líbilo a upřímně nevím, jestli bych zvládla Abercrombieho "dospělácké" knížky (zbývající díly trilogie ještě čekají na přečtení :o). A historicko-romantické cestování časem do doby Vikingů s názvem Ozvěny run (opět je to součást trilogie, kterou už mám teda přečtenou a první díl byl jednoznačně nejlepší :o), které je originální minimálně v tom, že se odehrává ve Švédsku, ale jinak je to tak trochu pohádka pro dospělé s příjemnou dávkou reálií (a mně zaujala především krásnou obálkou a teprve až potom anotací :o)
Mých Top 5 knih roku 2024:
