V polovině ledna snad ještě není příliš pozdě sdílet dojmy z uplynulých Vánoc. Přiznám se, že jsem si v roce 2024 naivně dělala ještě větší naděje než obvykle, neb když svátky vycházely tak hezky, že byl Štědrý den až v úterý, nabízelo se, že bych opravdu mohla před odjezdem k babičce stihnout svůj dlouhá léta plánovaný aspoň jeden den v klidu a pohodě u pohádek. Jenže nachlazení v průběhu prosince mi rozhodilo pečlivě stanovený plán, kdy jsem si rozvrhla nějaké to pečení cukroví a úklid, abych toho neměla moc až na poslední chvíli a dalo se to nějak na pohodu zvládnout, ale musím si připsat k dobru, že v rámci zachování duševní pohody jsem se dokázala smířit se situací a místo, abych se honila (nebo hroutila), prostě jsem zredukovala položky na seznamu a na spoustu věcí jsem se vykašlala (jako třeba na nějaký ten zevrubnější úklid, ten jsem si řekla, že holt kdyžtak doženu v lednu nebo před Velikonoci :o). Bohatě stačilo, že jsem se rozhodla trvat na vánočním cukroví, takže jsem v konečném důsledku (i navzdory výše uvedené snaze o odlehčení) o svůj předvánoční pohodový bonus tak jako tak přišla a ve čtvrtek 19. prosince po práci jsem pekla koka, v pátek linecké a v sobotu pak ještě z bílků kokosky (u kterých jsem si mimochodem zavařila tyčový mixér :o(. Experiment s crinkles jsem si odbyla o týden dřív a celkem si to i užila, i když byl teda pro mě šok, jak moc se roztékají (z jedné várky jsem pekla snad šest plechů nebo víc, protože na jeden klasický velký plech se vešlo maximálně dvacet kuliček), ale výsledek byl myslím pěkný, i když jsem je asi trošku přepekla, neb byly křupavé jako sněhové pusinky, jen chutnaly krásně po čokoládě, které je v receptu opravdu požehnaně (jinak bych možná doporučovala spíš hodně hořkou čokoládu než klasickou na vaření, páč jak se obalují v cukru, jsou pak až dost sladké – i když zjišťuju, že nejlepší cukroví je stejně linecké :o)
Experimentální crinkles - před pečením a hotové :o)
Cukroví sbalené na cestu k babičce a makronky z Alberta, které jsem si dopřála a byly mňam :o)
V neděli 22. prosince jsem se snažila všechno dodělat a zvládnout aspoň základní úklid (jakože vyluxovat, umýt podlahy a vydrbat koupelnu), abych to pak nemusela řešit, až se vrátím z Moravy, protože to už jsem většinou absolutně grogy a spíš potřebuju pár dní na vzpamatování. Taky jsem ještě vařila zeleninovou polévku, abychom měly zajištěný nějaký oběd v den cesty (plus jsem si přibalila bezlepkovou vánočku z Alberta :o), no a v pondělí jsme s mamkou vyrážely nejdřív na nákup (to jsem si dokonce dávala budíka na šestou, abychom už po sedmé byly v krámě a pokud možno se tak vyhnuly davům lidí) a pak asi kolem desáté (než jsme to všechno nanosily, vynosily a pobalily) jsme vyrážely k babičce. Já si pak po příjezdu dala klasické kolečko s luxem a mopem (samozřejmě až poté, co jsme vytahaly po střechu nacpané auto, páč co si k babičce nepřivezeme, to tam nikde nekoupíme, o bezlepkových produktech ani nemluvě) a před sedmou večer jsem ještě dělala bramborový salát, aby se pěkně uležel. Ale Anděla páně večer jsem stihla :o)
Abych to měla hezké a Vánoce si co nejvíc užila, ozdobila jsem si v roce 2024 i svůj zděděný umělý stromek :o)
Na Štědrý den jsem po snídani tradičně postavila na rybí polévku – tentokrát trochu netradičně rovnou ve dvou velkých hrncích, protože shodnou okolností se pořizovali dva kapři, tudíž jsme měli dvě hlavy. Mimochodem aby toho předvánočního stresu nebylo málo, dlouho to vypadalo, že budu kromě všeho ostatního (mám na starosti proviant a zásobování, takže seznamy všeho, co budeme potřebovat, co musíme koupit, sbalit atd. a letos jsem ještě v neděli 22. prosince za mamku vracela balíček) snad ještě zařizovat i kapra :o(. Mamka už několik let totiž Vánoce trochu bojkotuje, jakože se na ně netěší, výzdobu skoro nedělá, cukroví peče jen se sebezapřením a spoustu věcí nechce řešit vůbec, včetně toho, jak to vlastně na svátky bude (jakože kdo kde bude, kdy vyrazíme, kdy se vrátíme, kdy dojedeme na nákup, aby se to stíhalo apod.). Naštěstí pro kapra nakonec došel taťka s tím, že jim s bráchou mamka dělala vánoční meníčko (tedy polévku, salát a kapří řízky) už v neděli, protože taťka zůstává doma s pejsky a brácha měl mít službu v práci. I proto jsem si vzala většinu příprav u babičky na starost já, aby si mohla mamka trochu odfrknout, jenže ona mou snahu slušně bojkotovala a místo odpočinku se na Štědrý den pustila ještě do mytí oken (asi bych ji musela svázat, abych ji donutila chvíli v klidu posedět, a to nemluvím o tom, že před mytím oken koupala babičku a průběžně ládovala pračku – to už je takový standard při každé naší návštěvě). Jo a taky ještě babičku ostříhala a obarvila jí vlasy a mně taky po obědě zastřihla konečny a obarvila ty tři stříbrné pruhy, co se mi na hlavě ze všech těch starostí dělají.
"Polívka vaří se, babička koupe se, to je pěkně zařízený..." :o)
Se zbytky si na své přišly i strejdovy slepičky, které nadílku pokaždé vítaly spokojeným "zpěvem" :o)
Po obědě, ke kterému máme právě onu rybí polévku (resp. rybí vývar) a tentokrát jsme nezvykle mimo tradici udělaly i pár česnekových jednohubek (mamku nějak honila mlsná :o), jsem se pustila do obalování kapřích řízků, a zatímco je mamka pak smažila, prostřela jsem stůl a umyla si hlavu. Mimochodem i když jsem z Vánoc poslední roky taky celkem otrávená (jako není se co divit, když je trávíme všelijak zvlášť a jako rodina úplně nefungujeme), pořád se snažím udělat maximum pro to, abych si je přeci jen aspoň trochu užila (proto jsem pekla i to cukroví), takže jsem to chtěla udělat hezké a aspoň trochu sváteční i u babičky a dovezla tam tentokrát nejen skleničky na víno (tam totiž žádné pořádně nejsou a sváteční přípitek z hořčičáků zkrátka není ono), ale dokonce jsem koupila i moc pěkný vánoční ubrus z Lidlu, protože nějaký pěkný tam vždycky taky horko těžko hledáme (končily jsme u jednoduchého bílého, ale vždycky byl pak problém, že nebyl vyžehlený apod.). A víte co? Stejně to nepomohlo :o(. Stejně to pocitově bylo spíš o tom, že plníme nějaký předem daný program, odbydeme si večeři, protože se to prostě má, umyjeme nádobí a pak šup ke Třem oříškům pro Popelku (klika, že u babičky je i TV Seznam). Vím, že jsem nevděčná a rozmazlená a měla bych být ráda, že jsme všichni jakž takž zdraví a nemusíme řešit žádné jobovky, ale ta malá dětská dušička ve mně by si stejně chtěla aspoň jednou za čas užít Vánoce podle svého, nemuset se trmácet 120 kilometrů, ale zůstat doma, ve svém kutlošku s veškerým zázemím, pohodlím a soukromím (nebo maximálně u našich), nemuset celé svátky řešit bolavá záda a zobat Ibalgin (ale jakože ne trochu bolavá záda, ale pořádně rozrochaná, že pak nevydržím bez bolesti sedět, stát, ani ležet a třeští mi od těch zablokovaných svalů hlava tak, že to prostě bez prášku nedám :o(, resp. nemuset řešit bolavá záda z vánočních svátků ještě někdy v půlce ledna, a prostě si ty Vánoce (nebo přinejmenším aspoň to volno) užít. Navíc jsem si tento rok uvědomila, že takhle kompromisové Vánoce "slavíme" už bezmála dvacet let v řadě (tedy skoro polovinu mého života :o(, což byl trochu šok a přijde mi to celkem smutné.
Sváteční tabule :o)
Z objektivního hlediska to ale nebyly zas tak špatné Vánoce, všichni se fakt snažili (v rámci svých možností, ale to je asi dospělost, uvědomovat si limity lidí kolem sebe a chápat, že i když byste si jejich reakci nebo chování představovali trochu jinak, to, co dělají, je od nich vlastně maximální snaha), nakonec jsem viděla i spoustu pohádek (dokonce snad asi nejvíc za poslední roky) a dostala jsem i řadu pěkných dárků (nejhezčí od sestřenky a Barjohových, byť byl lehce škodolibý :o). Doufám, že vy jste měli Vánoce víc podle svých představ a méně jako já (nebo Mečoun) a užili jste si pohodu a rodinnou pospolitost (teď mě napadá, že další důvod pro mé ne zrovna pozitivní pocity z těchto Vánoc, je i to, že sestřenka byla nemocná, takže se fakt jen zastavila ve dveřích s dárky a neměly jsme ani čas si chvíli pořádně popovídat) a ze zdravotních komplikací (ty záda jsou vážně otrava) vás potkal jen přeplácaný žaludek :o)
Hodně, hodně, hodně dárků :o) Svetry z Reservedu, termorukavice na kolo a los od taťky :o)
Svíčka a báječně sladěné hřebeny od sestřenky :o) Čtivo a termoponožky na lyže, jsem spokojená :o)
Dárek od Barjohových (prý k svátku) mi dal poměrně zabrat...
...ale zase jsem si mohla vyzkoušet svoji hluboko pohřbenou ambici skládat puzzle po rubu :o)