Momenty ze snookerového šampionátu 2024

V závěru dubna jsem si udělala radost a konečně jsem po pěti letech našla způsob, jak si připlatit kanál Eurosport do televize, abych mohla koukat na snooker pěkně pohodlně a s českým komentářem, když už máme to další mistrovství světa, že :o). A fakt mě to potěšilo, zvlášť když se Lepší TV ukázala být navzdory některým negativním recenzím na internetu v pohodě – obraz mi fungoval bez sekání (asi přece jen výhoda internetu ve městě, žádné mobilní připojení, ale pěkně po kabelu do bytu a pak router) a dokonce i férově komunikovali, co se týče dalších plateb, na což si taky někdo v recenzích stěžoval, že strhnou peníze bez možnosti to změnit nebo zrušit – mně ale přišel asi dva dny předem e-mail s upozorněním, že mi zkušebních deset dní za 1 Kč bude končit. že mám nastavené automatické prodlužování (tudíž placení) a že pokud ho nechci, mám si to v nastavení změnit (upřímně jsem si říkala, že i kdyby mi těch prvních 249 Kč za následující měsíc po vyzkoušení strhli, pořád by to byl dobrý obchod a přežila bych to bez nějakého velkého pocitu křivdy). Dokonce jsem si zkusila i koukání zpětně ze záznamu, když jsem si pak večer odbíhala čistit zuby a tak :o). A vcelku fungovali i při výpadku v neděli večer, kdy mi druhý den obratem odpovídali na e-mail a radili s případným řešením (to jsem si pak znovu vyzkoušela koukání ze záznamu a nakonec jsem si připlatila i za ten další měsíc, protože mi krom jiného mají přijet na návštěvu Barjohovi a Choť jistě rozšířenou nabídku sportovních kanálů ocení :o). Takže za mě s Lepší TV spokojenost.

A co že jsem to vlastně všechno z letošního mistrovství světa ve snookeru viděla? Koukat jsem začala v neděli 28. dubna, kdy jsem večer v rámci druhého kola (tedy Last 16) sledovala souboj jednoho z mých oblíbenců, Ronnieho O'Sullivana, proti Ryanu Dayovi. Ronnie už má prý na kontě sedm titulů mistra světa, čímž dorovnal rekord Stephena Hendryho, a letos by se podle komentátorů mohl pokusit ho trumfnout (prý 29 let po svém prvním čtvrtfinále na mistrovství světa). Když jsem začala koukat, vedl Ronnie 5-3 a oproti soupeři hrál lépe, ale na Ronnieho dělal nějak moc chyb (např. potopil bílou, to jsem od něj neviděla věky) a zahrával poměrně nízké náběhy (max. někde kolem 80 bodů, žádná stovka, ani když už se rozjel, a to je prý podle komentátorů jediným hráčem snookeru, který má na svém kontě už víc než tisíc stovkových náběhů). Komentátoři to vysvětlovali tím, že na letošním mistrovství jsou přísné stoly a navíc je chladno a vlhko, což má prý vliv na plátno a také ztěžuje hru. Každopádně když jsem šla v neděli večer spát, vypadalo to, že si Ronnie se soupeřem poradí (do midsession šel s vedením 9-4) a bez ohledu na obtížnost stolu byla radost se na jeho hru koukat, když se rozjel a dostal se do tempa (prý podle statistik odehrává jeden strk v průměru za 14 vteřin), protože v jeho podání to vypadá tak jednoduše :o).

Mimochodem další můj oblíbenec, Mark Selby, prý vypadl v prvním kole a porazil ho letošní nováček na mistrovství světa a jeho kamarád Joe O'Connor (a to se Selby vloni stal prvním hráčem, který zahrál maximální možný náběh 147 bodů ve finále mistrovství světa – docela jsem litovala, že jsem to neviděla :o(

V pondělí 29. dubna 2024 večer pak proti sobě hráli Mark Allen a John Higgins (začínali za stavu 10-7 pro Allena) a musím říct, že Allena jsem skoro nepoznala – oproti předchozím letům hodně zhubnul (vždycky byl takový kulaťoučký) a zbyla jen ta jeho velká kukadla (prý shodil snad 40 kg). I u jejich hry zaznívaly komentáře ve stylu, že u klubového stolu by mu ta koule padla do kapsy (prý mají tyhle stoly méně zaoblené kapsy), ale i tak Higgins zahájil hned třemi vyhranými framy v řadě a na přestávku odcházel už s remízou 10-10 (ne nadarmo byl čtyřikrát mistrem světa, je pořád šampion, byť už trochu veterán :o). Jinak v pauzách komentují hru ve studiu v Cruciblu Alan MacManus a Jimmy White (oba snookeroví hráči) a MacManus má strašně silný skotský přízvuk, takže mi jeho rozpravy přišly pokaždé hrozně legrační :o). Po přestávce se pak Mark Allen roztomile ptal rozhodčího, jestli se správně chystá hrát hnědou kouli a ne červenou, prý není jediným hráčem, který je částečně barvoslepý (za mě velký obdiv, že i tak zvládají hrát profesionálně), ale upřímně v televizním přenosu mám někdy i já sama problém rozeznat červenou kouli od hnědé :o)

Mark Allen letos a v roce 2018

V úterý jsem pak sledovala souboj dalšího z mých oblíbenců, Judda Trumpa, proti mně naprosto neznámému Jaku Jonesovi (říkala jsem si, že je nejspíš znát, že už jsem na snooker dlouho nekoukala – mimochodem Jak Jones mi hrozně připomínal nejlepšího kamaráda hlavního hrdiny seriálu Dawsonův svět :o). To už bylo čtvrtfinále (pořád se hrálo celkem max. 25 framů, tedy na 13 vítězných) a večerní část začínali za vyrovnaného stavu 4-4 (Jak Jones prý dával Trumpovi dopoledne docela zabrat a Trump jen dorovnával). I večer Judd sem tam kazil a nedotahoval jistoty, takže první frame zase vyhrál Jones. Desátý frame se pak táhl v jistotách (jen na začátku si pinkali dobrých deset minut bez jediné potopené koule s bodovým skóre 0-0), Trump tam pak v jednu chvíli vymyslel neskutečnou kombinaci, kdy trefil první červenou, ta trefila druhou červenou a ta trefila třetí červenou, která spadla do kapsy – to člověk nevěří, že něco takového může, byť i jen částečně, vůbec naplánovat :o). Na konci se asi čtvrt hodiny přetahovali v jistotách o poslední červenou (celý frame trval skoro hodinu) jen proto, aby frame nakonec vyhrál Jones. Sledovat v tomhle Judda Trumpa byla celkem agónie (říkala jsem si, kam se poděl ten akční a impulzivní hráč, kterým byl, když začínal, a na kterého byla radost koukat) a upřímně jsem z těch jistot začínala u televize usínat. Naštěstí následující jedenáctý frame vyklepnul Judd Trump jako znovuzrozený, soupeře po rozstřelu vůbec nepustil ke stolu a za nějakých deset minut se propotápěl až k frameballu, který si ještě pojistil potopenou růžovou, a dorovnal tak zpátky do remízy na 5-5. Takhle kdyby hrál pořád, to by bylo pokoukání :o). Bohužel už tou dobou odbila desátá, a protože jsem další den vstávala jako vždy brzy ráno do práce, musela jsem to vypnout a jít spát, ale aspoň jsem tak byla ušetřena Trumpovy porážky :o(

Na Svátek práce jsme si udělali výlet, takže na snooker došlo opět až večer, kdy proti sobě v dalším čtvrtfinálovém zápase stáli Ronnie O'Sullivan se Stuartem Binghamem a začínali s překvapivě vyrovnaným skóre 8-8. Ve čtvrtfinále se ještě hraje u dvou stolů současně, takže vedle prý bojovali John Higgins proti Kyrenu Wilsonovi (mimochodem přišlo mi jako slušný pech, že když mám konečně oba kanály Eurosportu, dávají zápasy od druhého stolu výhradně na webu místo na druhém kanálu :o(. První frame večerní části vyhrál Ronnie, ale ten další si připsal Bingham, v 19. framu Ronnie útočil hned po rozstřelu, ale dvakrát se mu moc nepovedl pokus o rozstřel balíku červených (vždycky mu z chumlu vyběhla jen jedna) a pak nepotopil a Bingham jeho chybu potrestal a propotápěl se přes frameball do úspěšného konce a dokonce do vedení 10-9. Ve 20. framu pak komentátoři obdivovali Binghamovo sebevědomí tváří v tvář Ronniemu a taky to, že byl pořád připravený využít vše, co se mu nabídne. Ronnie si toho evidentně všiml taky, protože pak na Binghama narafičil na stole menší past v podobě hůř odehrané jistoty a ten se chytil, ale červenou nepotopil, takže na stole zůstala pro Ronnieho krásná nahrávka a už do vypadalo na frame v kapse, jenže pak si Ronnie po hodně těžké červené hůř nahrál na žlutou do horní pravé kapsy a nepotopil ji (když si šel sednout, nevěřícně se tomu usmíval), přičemž vedl o 27 bodů a 27 bodů bylo i na stole, takže Bingham zdaleka ještě nebyl ze hry, ale Ronnie se nakonec nedal a frame získal pro sebe. V 21. framu potápěl první Bingham a měl bezproblémově rozehraný stůl, ale po 9 bodech se mu vyklepla černá a šanci šel využít Ronnie. Komentátoři opět zdůraznili, že na letošním mistrovství jsou opravdu těžké stoly a hráči se tak musí soustředit na každý strk, i na ty snadné, a potápět spíš na střed kapsy, přičemž se prý nesmí nechat uchlácholit rutinou červená-černá. Ronnie po 18 uhraných bodech taky chyboval a vyklepla se mu červená, až si frustrovaně bouchnul pěstí do hrany stolu :o(. Před další šancí, která ležela na stole, si šel Ronnie ale místo odehrávání sednout do rohu, aby počkal, než se vrátí diváci od druhého stolu, protože se v hledišti courali lidi s občerstvením a bylo to dost rušivé. Dokonce se kvůli tomu trochu chytnul s blonďatou rozhodčí (nevím, jak se jmenuje), jestli ještě lidi chodí nebo nechodí, Ronnie jí prý řekl, ať se uklidní, ona ho nutila jít hrát a tvrdila, že dveře už jsou zavřené a nikdo další nepřijde, a pak vešli do sálu další lidi :o(. Přišlo mi to organizačně dost nezvládnuté, od diváků poměrně bezohledné a hodně nepříjemné. Od posledního strku prý uplynuly tři minuty – upřímně tohle dost obdivuju, že si Ronnie umí říct, co potřebuje ke hře, protože tohle by mě taky točilo (koneckonců vadí mi to i jako divákovi na koncertech a tak :o(. Ronnie pak naštěstí červenou potopil, ale v samotném závěru framu chyboval, když byl rozdíl mezi hráči 5 bodů, a Bingham pak potápěl a doslova Ronniemu frame ukradl a dostal se do vedení 11-10. Ve 22. framu Ronnie využil koukající červenou po Binghamově jistotě a potápěl, ale zase se mu po 23 bodech vyklepla černá – musím říct, že tyhle stoly jsou peklo a je mučení sledovat, jak to kazí i tak dobří hráči jako je Ronnie O'Sullivan, až jsem si říkala, jestli organizátoři zkrátka nechtějí vyplácet odměny za stovkové náběhy či co, nebo jaký to má smysl? Bingham se po Ronnieho chybě propotápěl až přes frameball a dohrál stůl dočista dokonce se stovkovým náběhem (104 bodů) a upevnil svoje vedení na 12-10. A u vedlejšího stolu prý Kyren Wilson porazil Johna Higginse 13-8.

Ve čtvrtek 2. května 2024 už se pak hrálo semifinále a já konkrétně koukala chvilku odpoledne na souboj Kyrena Wilsona s Davidem Gilbertem, kdy začínali za vyrovnaného stavu 2-2 a Gilbert v pátém framu předváděl moc pěkný, sebevědomý snooker a potápěl mnohdy napínavé koule s neskutečně přesným tempováním (mnohdy se valily opravdu pomalu – podle komentátorů prý ani kapka energie navíc :o) a dohrál celý stůl pěkně jednu červenou za druhou, aniž by si shluk rozstřelil, a šel tak prý poprvé v zápase do vedení 3-2 a ještě žertoval s publikem. V šestém framu se pak u stolu střídali, Gilbert se opět předvedl jako vtipálek, když v jednu chvíli žertem naznačoval, že jde hrát další strk ještě, než rozhodčí vrátila barevnou kouli zpět na bod :o). Ale frame nakonec vyhrál Kyren a dorovnal tak na 3-3. Jinak komentátoři nezapomněli utrousit poznámku ke Gilbertovu protahování v zákulisí, než nastoupí ke hře, že prý je pak schopen odehrávat i "takovéto strky", čímž mysleli situace, kdy se musel hodně natahovat nebo různě kroutit u stolu, aby mohl odehrát (mimochodem myslím, že Gilbert možná nebude úplně nejvyšší, a proto se tam pak musí tak natahovat :o).

Potom jsem koukala zase až ve čtvrtek večer, kdy hráli semifinálový zápas Stuart Bingham proti Jaku Jonesovi (v semifinále už se hraje celkem na 33 framů, tzn. na 17 vítězných), a i když hrál Bingham dobře, pořád jsem mu nějak nemohla odpustit, že vyřadil Ronnieho O'Sullivana (jakože WTF? :o(. Ve druhém framu se Bingham dokonce pokoušel o stovkový náběh, ale nakonec nepotopil růžovou a byl z toho "jen" vyhraný frame a vedení 2-0. Ve třetím framu rozptylovala Binghama před jedním strkem moucha či co to tam poletovalo a on se ji snažil chytit rukou – komentátoři si pak neodpustili připomínku další z letošních kauz, a sice Stephena Maguira a jeho údajně snědenou mouchu, která ho u stolu otravovala (byl to docela oblíbený vtip, ke kterému se pak vraceli i ve finále :o). Jinak byli pořád k vidění neskutečně nízké náběhy (jakože třeba 9 nebo 15 bodů), které mě teda moc nebaví, přijde mi, že s těmi extra těžkými stoly dělají i z profesionálů ňoumy, a i když třeba patří do top 16 (Kyren Wilson je na 12. příčce), vypadají, že vlastně neumí hrát, a upřímně řečeno já na mistrovství světa koukám proto, že chci vidět hezkou hru a vysoké náběhy, jakože podívat se na to, jak se to MÁ hrát, a ne koukat na to, jak to kazí :o(. Mimochodem do letošního semifinále se prý Kyren Wilson dostal jako jediný hráč z top 16, jinak jsou všichni ostatní kvalifikanti na mnohem nižších příčkách (na základě téhle informace jsem přemýšlela, že bych si možná i vsadila na vítězství Kyrena Wilsona, ale protože u nás bohužel sázky na snooker moc nefrčí, vůbec nebyl vypsaný kurz :o(. Jinak čtvrtý frame byl slušným martýriem, kdy se s nizoučkými náběhy přetahovali na jistotách, takže třeba po 25 minutách framu byl bodový stav pouhých 15-5 pro Jonese a kouli už nepotopili dobrých 7 minut. Přiznám se, že z večerních zápasů jsem nikdy nevydržela koukat déle než na první session, protože prostě kolem desáté večer u toho pak už usínám :o(. Každopádně první část zápasu skončila stavem 3-1 ve prospěch Binghama.

V pátek 3. května 2024 pokračoval semifinálový zápas Kyrena Wilsona s Davidem Gilbertem, kdy v osm večer začínali za stavu 8-8. První frame si uzurpoval Kyren, v dalším Gilbert potrápil Kyrena moc pěknou jistotou, ze které nebylo vidět ani na jednu červenou kouli a Kyren se pokoušel ťuknout červené odrazem přes dva mantinely a povedlo se mu to až na čtvrtý pokus (třikrát měl faul and miss a připsal tak Gilbertovi celkem 12 trestných bodů), a ve výsledku si Gilbert připsal celý frame a dorovnal na 9-9. Podle komentátorů se prý takhle vyrovnané zápasy s remízami na mistrovství světa moc často nevidí (naposledy prý asi v prvním kole v roce 2004). Komentátoři taky probírali, že Gilberta trénuje Andy Lee ze Šanghaje a že mu prý nastolil pevný režim, kdy trénuje, cvičí a správně jí, a Gilbert si prý nemůže vynachválit, že ho postavil do latě. Kyrena Wilsona naproti tomu prý trénuje 80letý Barry Stark, který má vyměněná obě kolena – aneb co se člověk z českého komentáře všechno nedozví :o). Každopádně do přestávky šli za stavu 11-9 pro Kyrena, přičemž prý mají s Gilbertem stejnou 91% úspěšnost potápění. V přestávce pak komentoval hru i Ronnie O'Sullivan, tak aspoň něco :o)

Potom jsem koukala v sobotu 4. května 2024 odpoledne na souboj Stuarta Binghama a Jaka Jonese, u kterého pro mě celkem překvapilo vyrovnané skóre 8-8 (tipovala bych, že ostřílený hráč Bingham bude ve vedení a ne, že ho bude "zelenáč" Jones tak trápit) a taky fakt, že Jak Jones pak vyhrával jeden frame za druhým až se propracoval do vedení 13-9, až ve 23. framu Bingham kontroval a uhrál moc pěkný stovkový náběh s celou barevnou dohrávkou (105 bodů), dokonce tam pak s poslední černou koulí hrál trochu divadlo, když ji nepotopil napoprvé a pak s rukama nad hlavou čekal, jestli spadne, až do ní narazí bílá podruhé (ale nespadla a jen se v čelistech kapsy vyklepla).

Každopádně v sobotu večer začínali za stavu 10-13 pro Jaka Jonese. Mimochodem Jak Jones je prý z deseti dětí a všimla jsem si, že má u jména velšskou vlajku (s drakem), a dumala jsem nad onou zvláštností, že ve Spojeném království takhle bazírují na své národnostní příslušnosti (obzvlášť ve snookeru a asi ve sportu obecně), napadlo mě, že to je, jako bychom my říkali, že je někdo Moravák či Slezan, a došlo mi, že jsme v tomhle přece jen víc jednotní, neřešíme to a považujeme se prostě za Čechy :o). Jinak první frame večerní závěrečné části vyhrál Bingham, ale zase to bylo martýrium a žádná plynulá hra, zase nízké náběhy a spousta jistot, byť nastal poměrně vtipný moment, když Jak Jones minul z Binghamovy jistoty a všichni pak v řadě za sebou nedočkavě zkoumali, jestli z toho bude free ball nebo ne – nejblíž u stolu byl rozhodčí v podřepu, za ním Bingham a za jeho zády nakukoval Jones, až tím rozesmáli publikum v sále a teprve potom se chudák rozhodčí rozhlížel, co že se děje a zjistil, že má za sebou zástup :o). V 25. framu předvedl Jak Jones pěkné strategické myšlení, nebo jak bych to nazvala, ale když mu na stole zbývaly poslední tři červené koule u mantinelu, šel prostě radši do jistoty, než aby se tam s tím trápil a nějak to zkoušel a chyboval, což se nakonec ukázalo jako super taktika netrápit se za každou cenu s těžkými strky, resp. odolat nutkání odehrát všechny koule na stole bez ohledu na to, v jak špatné jsou pozici (a nekazit si statistiky :o), a místo toho nechat situaci volně vyvinout z jistot, protože se mu to vyplatilo a frame tak vyhrál. Stejně tak vyhrál i další frame a v následujícím 27. framu došlo na snad to nejsložitější nastavování stolu, jaké jsem viděla :o). Jak Jones totiž z hodně povedené Binghamovy jistoty trefoval červené před dva mantinely a místo toho trefil růžovou (takže faul za 6 bodů pro soupeře) a porozrazil při tom i balík červených, ze kterého čtyři koule vyjely do prostoru, a diváci se už v tomhle momentě smáli představě, jak bude rozhodčí situaci na stole vracet, a taky že jo – i rozhodčí Marcel Eckhardt se nad tou situací usmál a nastalo složité navigování, které trvalo víc než 5 minut a za něž se potom od diváků dočkal zaslouženého potlesku (podruhé už Jak Jones raději unikal z jistoty jiným strkem o tři mantinely a ťukl červenou, za což mu diváci opět zatleskali :o). V tom samém framu pak chtěl Bingham poodrazit asi čtyři červené od mantinelu a trefil se do toho jednoho jediného místa mezi nimi, takže žádnou z nich ani neťuknul (až si po tom hezky trucovitě pokopal špičkou boty do země a usmál se svojí smůle). Pak zase pokračovaly jistoty, jistoty a zase jistoty a bodové náběhy ve výši maximálně 7 či 8 bodů :o(. Bingham pak potápěl a pak jsem usnula... :o)

Na další sledování snookeru došlo až v neděli 5. května 2024 odpoledne, kdy se začínal finálový zápas mezi Kyrenem Wilsonem (porazil Davida Gilberta 17-11) a Jakem Jonesem, který nakonec porazil Stuarta Binghama 17-12. V úvodní části to vypadalo na krátký proces, protože Kyren Wilson si s přehledem uzurpoval všechny čtyři framy do přestávky a vedl tak 4-0, zatímco Jak Jones mi přišel tak nějak odevzdaný, jako by to snad ani nebyl on (vzhledem k tomu, že předtím dával soupeřům docela zabrat – například Judd Trump, kterého porazil ve čtvrtfinále, si prý stěžoval, že ho vyhodil z tempa a slušně ho deptal tím, jak je pořád klidný). Jinak finále se už hrálo celkem na 35 framů, tedy na 18 vítězných.

Potom jsem koukala v neděli večer, kdy se další část začínala za stavu 7-1 pro Kyrena Wilsona (a já si říkala, že kdybych si mohla bývala vsadit, nejspíš bych bez problémů vyhrála), jenže ve večerním setu byl Jak Jones jako vyměněný, komentátoři si dělali legraci, že to vypadá, jako by si vzal k srdci rady, které zazněly v Cruciblu ve studiu, že se má uvolnit a hru si víc užívat, protože to, že se dostal až do finále, je samo o sobě velký úspěch – už teď byl prý skokanem celého šampionátu, protože při vstupu na mistrovství světa byl na 44. místě a pomohl si tak o 30 míst, protože i kdyby finále nevyhrál, bude 14. nejlepším hráčem snookeru v aktuálním žebříčku (pokud vyhraje, tak bude prý dokonce na 7. příčce), zatímco Kyren Wilson nastupoval do mistroství světa jako světová 12.

Hned první frame večerní části Jak Jones doslova ukradl frame Kyrenu Wilsonovi, protože Kyren odvedl na stole tu těžkou práci s rozstřelem balíku červených apod. a Jak pak potrestal jeho chybu tím, že ho ke stolu už nepustil a slušným 75bodovým náběhem si frame připsal. A podobný průběh měl i desátý frame. Ve framu číslo jedenáct se situace otočila a Kyren pro změnu potrestal Jakovu chybu a uhrál z toho dokonce stovkový náběh (konkrétně 125 bodů) – prý jeho třetí stovka ve finálovém klání (hned v prvním framu prý zahrál 129bodový náběh a další pak v šestém framu ve výši 126 bodů) a sedmá v celém šampionátu. A situace se opakovala i v následujícím framu, kdy Jak Jones nechal po nepovedeném strku Kyrenu Wilsonovi červenou v pozici k odehrání (ne nadarmo je prý Kyren Wilson na druhém místě v úspěšnosti jistot v rámci celého turnaje), takže v první polovině před 15minutovou pauzou to bylo fifty-fifty, co se vyhraných framů týče, a celkové skóre 9-3 pro Kyrena.

Bylo fajn, že finále komentovali dva čeští komentátoři (Tomáš Kejla a Eva Poskočilová), protože se vzájemně doplňovali a občas měli i vtipné hlášky, jako třeba když se vraceli k tomu, že Jak Jones má 8 bratrů a jednu sestru (plus manželku) a že kdyby se chtěla na jeho finálový zápas přijet podívat jen jeho celá nejbližší rodina, museli by si pronajmout autobus (já jsem se u toho v duchu smála, že by byli jako Hujerovi :o). Jinak se ve studiu taky řešilo to, že se snookerové mistrovství světa hraje v divadle Crucible v Sheffieldu od roku 1977 a v roce 2027 prý vyprší nájemní smlouva a docela se řeší, co bude dál, jestli zachovají tradici, nebo se z mistrovství stane "putovní" soutěž apod. Každopádně 13. frame po pauze opět vyhrál Jak Jones – Kyren Wilson totiž chyboval při potápění s hrabičkami, přestože s nimi má podle komentátorů úspěšnost potápění 95% (divili se, že do toho riskantního strku šel, a jako by přivolali, že mu tentokrát to potopení nevyšlo), a Jak Jones potom nedopatřením potopil dvě červené naráz místo jedné (připsal si za ně 2 body a mohl vesele hrát dál, není to žádný faul nebo tak něco), ale prý mu to přijde vhod, protože se tím snížila bodová hodnota stolu a soupeř tak bude mít menší motivaci jít příp. o frame bojovat, kdyby chyboval. Další frame ale vyhrál Kyren Wilson poté, co Jak pokazil útok a nechal mu tam červenou nachystanou před levou dolní kapsou, a ve výsledku z toho byl další stovkový náběh (122 bodů) a stav 10-4. Při téhle příležitosti nabídla režie lištu s dosavadními stovkami v turnaji a nejvíc jich uhrál David Gilbert (10), potom právě Kyren Wilson (s touhle už jich měl 8), Bingham nasbíral 6 stovkových náběhů a Ronnie O'Sullivan a Stephen Maguire měli oba na kontě 4 stovky.

V 15. framu se Jaku Jonesovi povedl parádní snooker, při kterém schoval bílou kouli těsně za zelenou, až se za to soupeři omlouval, protože sice hrál jistotu, ale nečekal, že to dopadne až takhle na milimetry těsně :o). Kyren z toho byl dost zoufalý, a dokonce při prohlížení stolu pronesl vtipně do publika: "Help.", čímž diváky rozesmál (pak z toho trefil místo červených černou a připsal 7 bodů soupeři a po delším boji a moc pěkném potápění si Jak připsal i celý frame). Mimochodem zhruba někdy v tomhle momentě jsem se přistihla, že ačkoli je Kyren Wilson taky sympaťák, fandím spíš Jaku Jonesovi, protože se mi líbilo, že je takovou divokou kartou letošního mistrovství, tak trochu Popelka, co se z dosud neznámého hráče dostala až do finále v Sheffieldu :o). Jones pak vyhrál i 16. frame, dokonce se svým dosud nejvyšším (90bodovým) náběhem v tomhle zápase, čímž získal ve večerní části vedení (mělo se hrát celkem 9 framů a tohle byl jeho už 5. vyhraný frame), a komentátoři o něm tvrdili, že je jak chodící reklama na pozitivní přístup ke hře a že se dokonce v přestávkách i usmívá, prý to vypadá, že se konečně začal v Cruciblu cítit dobře :o). Ve večerním závěrečném 17. framu se pak odehrála neuvěřitelná bitva, kdy si Jones nasbíral slušný bodový náběh 64 bodů (a dostal se už dokonce i za frameball), ale pak se mu vyklepla žlutá a Kyren šel ke stolu ještě zkusit štěstí (potřeboval jeden snooker). Na stole už zbývala jen barevná dohrávka, takže se přetahovali v jistotách na žluté, Jak potom chyboval a Kyren získal ony kýžené 4 body a potom i potápěl, ale potřeboval dohrát celý stůl a nepotopil růžovou na zeleném bodě. Jenže Jak růžovou taky nepotopil, takže šel hrát zase Kyren a růžovou potopil, jenže pak mu úplně nevyšla přihrávka na černou, takže ji nepotopil (v tu chvíli nastal v hledišti hrozný lomoz – diváci to evidentně hodně prožívali :o). Teď už potřebovali potopit černou oba (bodový stav byl 59-64 ve prospěch Jaka Jonese), takže nastala jistotová přetahovaná s jedinou koulí na stole a byl to celkem napínák. Kyren pak skoro těsně černou potopil (to už prý podle režie trvala snaha o potopení poslední koule na stole 5 minut), potom zase jistotová krasojízda (jedna jistota lepší než druhá), Jakovi pak hodně těsně nepadla černá véčkem do levého horního rohu a na stole zůstala šance pro Kyrena, kterou využil a černou potopil. Alan MacManus to pak ve studiu komentoval, že před Jakem Jonesem smeká, že se drží jako buldok a dal Kyrenovi jasně najevo, že bude bojovat a jen tak to nevzdá. Na konci framu prý odehráli 15 strků na černé a trvalo jim to nějakých 8 minut, ale rozhodně bylo na co koukat :o). Každopádně konečný stav po druhé části je 11-6 pro Kyrena Wilsona.

Závěr finálového souboje pak byl v pondělí 6. května 2024 večer, kdy začínali za stavu 15-10 pro Kyrena. Kyren Wilson má přezdívku "Warrior" (tedy "Bojovník") a Jak Jones si prý svým letošním výkonem na mistrovství vysloužil přezdívku "Tichý zabíják" :o). Komentátoři taky přidali další zajímavost o tom, že prý naposledy byl ve finále mistrovství světa někdo, kdo ještě šampionát nikdy nevyhrál, v roce 2005 (a pak samozřejmě letos :o). Jinak 26. frame byl naprosto typický pro letošní mistrovství, tzn. plný jistot a mizivých bodových náběhů, přičemž Jak Jones prý na třicetiletého hráče hraje překvapivě oldschoolový snooker, kterým dost často irituje soupeře, zatímco Kyren Wilson podle komentátorů hraje zbytečně složitý snooker a volí komplikované kombinace a přihrávky, místo aby hledal co nejjednodušší řešení, každopádně i tak první večerní frame nakonec vyhrál a zvýšil svůj náskok na 16-10. Následující frame si nicméně v odpovědi uzurpoval pro sebe Jak Jones, který se dostal do hry poté, co si na stole našel po Kyrenově chybě famózní červenou k potápění – potopil ji s odrazem od černé, která byla kousek od kapsy (prý mu posloužila jako falešný mantinel), a nakonec z toho byla Jakova první stovka v zápase (konkrétně 105 bodů). V dalším framu pak na nás čekal neuvěřitelně dramatický závěr, kdy nastala bodová remíza, a tak se přenastavovala černá (vracela se po potopení nezvykle na stůl a hráči si losovali o to, kdo bude hrát první) a nastala slušná taktická bitva, ve které pak Kyren chyboval a nechal černou nachystanou na potopení, jenže Jak Jones taky chyboval a kouli nepotopil, načež po dalších pár jistotách nakonec potopil černou Kyren Wilson a připsal si tak frame a dostal se na stav 17-11, což začínalo být hodně na hraně vzhledem k tomu, že se hraje na 18 vyhraných framů :o(. Frame číslo 29 si pak ale naštěstí připsal zase Jak Jones a byl chudák tak zmatený, že místo, aby po vítězství ve framu odešel do zákulisí na 15minutovou pauzu, šel si nejdřív sednout do svého koutku, pak se tomu při odchodu usmíval :o)

Po přestávce naštěstí Jak Jones neztratil drive a po vynuceném útoku od Kyrena (nechal na stole červenou, kterou kdyby Jak Jones nezkusil potopit, tak by z toho v příštím kole mohl Kyren začít sbírat body) si připsal krásný 96bodový náběh, byť to chvíli vypadalo a naznačovala to i režie lištou dole, že se pokouší o 147 (podle mě se na to měl vykašlat a kombinovat ty těžké červené u mantinelu i s jinou barevnou a mohla z toho být alespoň stovka). Mimochodem líbí se mi, jak český komentátor Tomáš Kejla vidí na stole rovnou možné kombinace a strky (je vidět, že sám je aktivní hráč) a neodpustí si poznámky o tom, jak to měl hráč podle něj hrát :o). Taky bylo vtipné, jak se v následujícím 31. framu oba komentátoři shodli na tom a obdivovali, jak Jak klade velmi houževnatý odpor a není lehké dostat ho od stolu – i tenhle frame (už třetí v řadě) totiž Jak Jones nakonec vyhrál, a to žlutou z barevné dohrávky potopil tak, že se de facto jen dokutálela do kapsy přes stůl poté, co se z první kapsy vyklepla, načež růžovou odehrál už exhibičním strkem (a nepotopil), ale to už ničemu nevadilo, protože si i tak pomohl ke stavu 17-14. V dalším 32. framu už si myslím, že hráčům solidně tekly nervy, protože oba dost kazili, Jak Jones potom z Kyrenovy jistoty nechtěl povyrazit žádnou červenou z balíku, a tak měl faul and miss (bílá mu nedojela k balíku přes odraz o mantinel), takže se stůl vracel a pak ještě jednou, načež už byl rozhodčím varován, že pokud to netrefí ani napotřetí, přijde o frame, protože na jednu z červených bylo z onoho snookeru vidět, ale Jak ji nechtěl hrát, protože by červená vyjela doleva a Kyren by ji pak mohl potápět, což se pak samozřejmě i stalo, nicméně stejně zase neuhrál žádný velký náběh a u stolu se střídali a jak to tak hodně kazili, tak už si komentátoři dělali v jeden moment srandu, když měl Kyren na stole po Jakově chybě šanci na potápění, že to stejně netrefí a žertovali o tom, že jeho trenér si určitě dělá poznámky o jeho chybách (Eva Poskočilová), nebo ho prý už odvezli (Tomáš Kejla). Jenže pak se Kyren propracoval přes frameballovou a vlastně i matchballovou červenou (a zajásal si s rukou ve vzduchu), kterou pak potvrdil ještě i modrou, další červenou a černou, poslední červená už mu zůstala na stole (jak potom řekl v rozhovoru, už na ni přes slzy ani neviděl), ale na výsledku to nic nezměnilo – stal se novým mistrem světa.

Byl pak sympaticky dojatý a opravdu nepokrytě plakal, což pak okomentoval do rozhovoru vtipným: "Nejhorší video na youtube je, kde pláču s Taylorem, a teď jsem si to zopakoval." :o). Přišli za ním pak i jeho oba malí synkové a manželka a reportérka se ho ptala, jestli tenhle večer změní názor jeho syna Baileyho na to, že nejlepším hráčem snookeru je Judd Trump :o). Komentátoři pak ještě přidali perličku, že Kyrenův bratr Taylor se mu stará o jídelníček a celkovou formu podobně jako to dělá bratr Judda Trumpa (prý "druhý Jack Trump") a chvíli spekulovali, kdo se od koho inspiroval :o). Pak následovalo focení s trofejí a rozhovor ve studiu a musím se přiznat, i když jsem mu vyloženě nefandila, nakonec jsem mu to přála vzhledem k tomu, jak upřímně se z toho radoval :o)

Jinak celý turnaj trval 17 dní a já z toho koukala vlastně jen na posledních 8 dní (trochu jednotvárný večerní program), a jak už to tak u mě bývá zvykem, dělala jsem si poznámky (taky proto je tenhle článek tak zatraceně dlouhý :o) a ve výsledku počmárala jednadvacet A5 listů. No, tak zase za rok! :o)