Techmánie a leden na zkoušku

Hned první lednový víkend jsem vyrážela na návštěvu Barjohových (když to nevyšlo před Vánoci) s tím, že si u nich krom jiného v půjčovně případně zamluvím lyže a ušetříme si tak komplikace s půjčováním přímo na místě v Železné Rudě. No, na lyže jsme se nakonec vyprdly, protože si Iva uvědomila, že bych tak vlastně platila půjčovné za dva až tři dny navíc (což mě vůbec nedošlo) a že je to zbytečné a zkrátka to uděláme jako vloni :o). A tak jsme si užili jen spoustu legrace, hrály jsme s holkama opět Slunečnou a novou hardcore verzi Výbušných koťátek s podtitulem "Dobro a zlo", já si pochutnávala na bezlepkových minikoblížkách od Mladšinky, ke kterým ještě upekla bezlepkový perník, protože měla pocit, že se jí úplně nepovedly (ale byly výborné a krásně vláčné, stejně jako ten perník, mňam mňam :o), zkoukli jsme Van Helsinga a novinku Projekt Adam s Ryanem Reynoldsem, na který bych se jinak nejspíš nepodívala, protože podle názvu by mi to nepřišlo zajímavé (a ani jsem o něm neslyšela), ale byl to moc dobrý film a fakt se mi líbil :o). Nejvíc jsme se ale nasmály Staršinčinu neuvěřitelně vtipnému líčení jejího posledního filmového prožitku s filmem Saltburn – že to měla být romantická komedie, ale nebylo to vůbec vtipný a romantika tam vlastně taky nebyla, a pak se pustila do líčení gay dramatu a různých nechutností, kterých se hlavní hrdina dopouštěl, načež to zazdila hláškou (pronesenou lehce zoufalým hlasem), že tolik penisů v životě neviděla! Takže toliko k romantice aneb nevěřte obrázkům, které propagují film :o). I když je fakt, že odteď budu s romantickými komediemi mnohem obezřetnější, byť nás tenhle Staršinky omyl rozesmával celý víkend :o)

U Barjohů na mě taky čekal i jejich překrásný vánoční stromeček, pod kterým dokonce zůstalo něco od Ježíška :o)

A v sobotu odpoledne jsme s holkama jako bonus spontánně vyrazily na pár hodin do Techmánie.

Pro mě to byla premiéra, a i když už dávno nejsem dítko školou povinné, musím říct, že mě to tam bavilo, navíc Iva s holkama jsou pokaždé tak super parta, že se v jejich společnosti nestydím (coby introvert a tak) zkoušet a zkoumat jednotlivé atrakce a zařízení :o). Podívaly jsme se tak třeba na "Titanic" neboli do místnosti s nakloněnou rovinou, což je hrozně zvláštní pocit, který v člověku po pár vteřinách vyvolává až závrať, přestože se s ním podlaha vůbec nehýbe (stačí jen ten sklon :o). Zahrály jsme si horninový twister, daly závod v ručkování, kdy jsme přes kladku zvedaly svoji vlastní váhu, vyzkoušely masáž srdce, termo kameru a nejrůznější vodní atrakce a optické klamy, ani jedna z nás nebyla schopná dohnat utíkající zebru, ale ukázalo se, že Iva s Mladší mají pěknou páru v rukách :o). Vtipná byla taky plošina, kde jste přenášením své váhy trefovali body na displeji (takový labyrint s kuličkou v životní velikosti :o). A super na protažení bylo obří jojo, které když jste patřičně protáhli setrvačník, tak to vytáhlo do vzduchu dokonce i takovou váhu, jako jsem já :o). Za dvě a půl hodiny jsme ale zdaleka nestihly prozkoumat všechno, nemluvě o tom, že nezbyl čas ani na přilehlé planetárium, takže rozhodně máme rezervu na příště, přičemž já osobně bych si určitě některé oblíbené atrakce zase zopakovala :o)

Uvnitř "Titanicu" všichni připomínají lyžaře ve skoku :o)

Jinak leden (mimochodem taky nemůžete uvěřit, že už je první měsíc nového roku vlastně za námi?) byl u mě – krom klasického koloběhu práce, povinností v domácnosti a kontaktů s rodinou – ve znamení snahy alespoň o drobná vylepšení některých mých zlozvyků či nešvarů. Nebudu lhát, že se všechno lusknutím prstu v dobré obrátilo a železnou silou své vůle se držím v nových kolejích, kdepak :o(. Nicméně v souladu se snahou být sama na sebe hodnější a pomyslně se nelynčovat za každé pochybení, jsem si nakonec stanovila leden jako takovou jakousi zkušební lhůtu, neboli období, kdy budu vlastně zkoumat, proč mi dělá takové problémy některé zlepšovací návrhy dodržovat a co bych mohla udělat pro to, aby tomu tak nebylo :o). Kdybych měla své pokroky zhodnotit, určitě si zasloužím pochvalu za to, že se mi daří neodkládat nepříjemné povinnosti – vlastně ani nevím jak (asi jde vážně jen o nastavení v hlavě), ale už zase zvládám dokopat se do úkolů, do kterých se mi úplně nechce (např. onen již zmiňovaný úklid), aniž bych ztrácela hodiny lelkováním a ohrnováním nosu :o)

Taky se mi vcelku dařilo s oním pozitivním nastavením (že nebudu říkat "musím" a tak), a i když jsem třeba neskákala zrovna radostí z toho, že musím s daňovým přiznáním na finančák, nakonec jsem to vzala jako příležitost vyvětrat se o polední pauze na čerstvém vzduchu. Nebo když druhý lednový týden mrzlo, až praštělo, tak místo abych byla otrávená, že musím jezdit do práce městskou (v mínus dvaceti totiž i taková celoroční cyklodrsňačka jako já vyměkla – na bicykl jsem sedala až v přívětivějších mínus sedmi stupních :o) a strávit tak cestou do práce minimálně o dvacet minut víc času, než když jezdím na kole (tam i zpátky), pojala jsem to jako příležitost oprášit svůj starý zvyk a poslouchat do sluchátek hudbu z mobilu, konkrétně moje milované MUSE, což se nakonec ukázalo jako velice příjemná alternativa a vlastně mi to ježdění MHD ani tolik nevadilo :o). Přesto jsou samozřejmě dny, kdy mě tíha denních povinností drtí, a připadám si vycucnutá jak oliva, ale to je zkrátka život a všechno holt nemůže být pořád jen růžové :o(

Když všechno ostatní selže, canisterapie to jistí :o)

A právě proto musím ještě zapracovat na svém třetím zlepšováku, a sice na péči o sebe samu. S tímhle mám totiž pořád problém a pořád je to to první, co ošidím, když jsem unavená nebo mám splín, ale aspoň jsem v lednu zjistila, že by mi mohlo pomoct si tyhle věci plánovat – jakože si napevno naplánovat, kdy se celá namažu tělovým krémem (stejně jako si zadávám do diáře, kdy vyluxuju apod.), protože prostě jsem seznamový a odškrtávací typ :o). A stejně tak mě napadlo, že bych si mohla zkusit plánovat večeře, abych pak, až přijedu odpoledne z práce vymrzlá a hladová, netláskala jednu věc přes druhou (a hlavně si vybírala i něco zdravějšího), protože to je fakt mor (a kromě nízkých venkovních teplot ovlivňuje moji žravost evidentně i brzké vstávání – o víkendu, když si přispím, tak takovéhle tláskací záchvaty a cukrový absťák nemívám). V souvislosti s tím jsem se v lednu taky zařekla, že už si nechci kupovat věci, po kterých přibírám (jakože čokoládky, sušenky a tak). Na druhou stranu se mi párkrát povedlo dopřát si zase nějaké to víkendové líné dopoledne, kdy se povaluju v posteli s knížkou a snídaní a hrozně si to užívám (a dokonce jsem takhle jednu neděli málem zapomněla na taťku, s kterým jsem se domlouvala, že přijde na pečené kuře :o)

A taky se musím pochválit za to, že jsem v lednu v souladu se svým rozhodnutím trávila podstatně méně času hraním Mahjongu na mobilu (koncem roku mi totiž přišlo, že touhle činností zabíjím nějak moc hodin svého volného času, který bych mohla trávit líp, třeba čtením nebo hraním na kytaru), z čehož mám vážně dobrý pocit, a možná i díky tomu jsem v lednu stihla přečíst hned čtyři knížky. Částečně to ale mohlo být i kvůli tomu, že mi teď dost dýchá na krk knihovna a její termíny – u některých knížek půjčených v říjnu loňského roku už mi totiž docházel čas, ale to mám z toho, že si půjčuju nepřiměřené množství titulů a ještě je pak čtu na přeskáčku (nemluvě o tom, že mi do toho sem tam hodí vidle i nějaká ta rezervace na některou z mnou půjčených knih, a pak už taky nejdou prodloužit :o). Podobně napjaté to mám teď ještě u dalších tří knížek do konce února, proto jsem si taky říkala, že si půjčím tak dvě, maximálně tři nové knížky, ale jsem nepoučitelná (možná by to mohl být taky jeden z návrhů na zlepšení). Schválně, jak myslíte, že to dopadlo? Nooo... Rebarbora si jich přinesla rovnou dvanáct! Protože proč mít doma běžně deset půjčených knížek, když jich můžete mít patnáct? Jsem v tomhle ztracený případ :o(. Ale když ony byly volné zrovna všechny ty knížky, na které jsem si brousila zuby, třeba jako Pokojská nebo další Dagmar Čechová nebo Jodi Picoultová a Jojo Moyesová a taky Tchýně, a když už jsem tam byla, tak jsem si půjčila i druhý díl young adult fantasy Půl krále, protože se mi první díl dost líbil, a tak dále a tak dále, vždyť to znáte, jako dítě v cukrárně :o)

Úlovky z posledního nájezdu do knihovny

Jinak jsem stihla zkouknout i pár seriálů, jako iZombie, které je ale takové dost jednotvárné a zatím jsem po první sérii skončila, či dobře natočené a poměrně napínavé postapo Silo, u kterého jsem moc zvědavá, jak to bude pokračovat, a uvažuju, že bych si mohla v mezičase přečíst knižní předlohu, nebo Zakletého v čase, kde jsem si užívala Theo Jamese, který tam navíc dost často padá časem, jak ho pánbůh stvořil :o), ale jinak je to taková průměrná romanťárna (a kdybych hledala, určitě bych našla několik dějových/časových nelogičností – naštěstí se mi nechtělo hledat :o).

Z filmů ještě stojí za zmínku komedie Město duchů s Ricky Gervaisem (navzdory tomu, že ho moc nemusím, film byl překvapivě příjemný a zahřál u srdce) nebo neuvěřitelně lidské Tři billboardy kousek za Ebbingem (žádná oddychovka, ale dobře natočené drama, kde nakonec nikdo není úplně dobrý, ani úplně špatný, prostě všichni jsme jen lidi) a k zahození nebyly ani Rohy, opět navzdory Harry Potterovi Radcliffovi, kterého prostě v jiných rolích mám nějak problém vnímat, ale tady to nakonec celkem přebil děj :o), nebo poměrně praštěná komedie Ztracené město s plastikovou Sandrou Bullock (nemůžu si pomoct, ale od určité doby vypadá prostě divně) a Chaningem Tatumem a Bradem Pittem, kteří to z mého pohledu zachraňovali, ale jako oddychovka to bylo fajn a zasmála jsem se.

Jinak co se seberozvoje týče, chtěla bych ještě zapracovat na svých social skills a víc se pouštět do hovorů s kolegy v práci, protože když jdeme někam posedět, tak je to hrozně fajn, a pak je mi vždycky líto, že sem tam nepokecáme i v kanclech, a taky víc udržovat aspoň whatsappové konverzace s kamarády, se kterými jinak nemáme šanci se vidět, protože to jsou fajn lidi a taky mě pak vždycky mrzí a trochu se stydím, že uběhl třeba měsíc nebo i víc a já se neozvala :o(

Takže jak vidíte, práce mám před sebou ještě pořád fůru (o článkových restech se už radši ani nezmiňuju), tak doufejme, že se v únoru zase o kousek posunu vpřed :o)