Seriál Atypical

Vzhledem k tomu, že se září ukázalo být mnohem hektičtější než srpen (nemluvě o tom, že bych si poslední dobou klidně nechala líbit nějaký měsíc bez nemoci a pokašlávání :o(, a protože bych ráda publikovala aspoň jeden zpropadený článek do konce září, sáhla jsem nakonec po tom nejjednodušším a nejaktuálnějším (a bez nutnosti třídit stovky fotek), a sice po právě dokoukaném seriálu Atypical (ano, protože opět marodím, koukám hodně na telku).

Podle stručného obsahu na serialzone a traileru to vypadalo, že půjde hlavně o Samovu problematickou interakci s okolním světem coby autisty a především o jeho aktuální snahu najít si přítelkyni, což mělo být zdrojem vtipných situací, ale ve skutečnosti je seriál spíš o celé Samově rodině a o tom, jak má jeho autismus vliv na všechny její členy, a to jak v minulosti, tak i teď. Přiznám se, že jsem ze začátku byla po tomhle zjištění malinko zklamaná, protože co si budeme povídat, na autistu funguje Sam ve společnosti vlastně docela dobře (ano, mohl by být méně brutálně upřímný, ale pořád není úplný Rainman), a ty vedlejší dějové linky mě zpočátku moc nebavily, ale po pár epizodách mi postupně celá ta parta přirostla k srdci a chtěla jsem vědět, jak to bude dál :o)

Naprosto skvělá je Samova mladší sestra Casey, která je slušný svéráz a dost často se chová jako náležitě telecí teenager (a to včetně pohybů :o), ale vzápětí, když jde do tuhého, tak vypustí na svůj věk něco překvapivě moudrého (obzvlášť když jsou s bratrem sami a nevidí je rodiče) a rozhodně neváhá chránit svého bratra hlava nehlava :o). Casey mě zkrátka bavila (koneckonců Sama většinu času dost slušně stírá, autista neautista, nebo ho aspoň otravuje jako správný sourozenec, což je podle mě zároveň pro Sama i příprava na život a prevence před ochrannou bublinou) a moc se mi líbil jejich vztah, kdy se Casey dost často staví do role staršího sourozence a prostě se o bráchu stará, i když se kvůli němu v rodině mnohdy cítí přehlížená, což mi přišlo obzvláště dojemné :o)

Úplně nejvíc jsem si ale zamilovala Evana – ten byl jednoduše k sežrání, upřímně jsem takhle pohodového a opět na svůj věk vlastně strašně moudrého kluka dlouho nikde neviděla (jeho názory na svět a život mají překvapivou hloubku, jako třeba když si Sam stěžuje, že by chtěl být normální, tak mu opáčí, že vlastně NIKDO není úplně normální :o) a přiznám se, že mi ho bylo dost často líto, protože ho Casey uměla slušně potrápit.

Dobrej byl i Samův táta Doug pracující jako záchranář.

Máma Elsa měla své mouchy (hlavně v první sérii), ale později jsem ani u ní neměla úplně problém ji pochopit nebo s ní aspoň trošku soucítit, zvlášť v tom, jak se těžko vyrovnávala se změnami, které se rozhodl Sam ve svém životě udělat, a že se vlastně postupně osamostatňoval a ji coby mámu na plný úvazek potřeboval míň a míň (to si myslím, že je u rodičů autistických dětí něco, s čím tak úplně nepočítáte). A vtipná (hlavně v prvních sériích) byla i Samova terapeutka Julia, které slušně zamotá život pár omylů, nechybí ani praštěný kamarád Zahid z prodejny elektra, kde Sam brigádničí, nebo cvičná přítelkyně Paige, která byla taky malinko švihlá, ale upřímně jak jinak by se Samem mohla vydržet? Navíc to všechno jen krásně potvrzuje onu Evanovu větu, a sice že prostě každý z nás má nějakou tu svoji podivnůstku :o)

Nečekejte od Atypical žádnou řachandu, u které se budete smát, až se budete za břicho popadat. Není to sitcom, ale spíš taková jakási vztahovka, která vám dost často vykouzlí úsměv na tváři či přivodí nevěřícné vrtění hlavou a sem tam vás i dojme. Přiznám se, že mi ty čtyři série trochu splývají dohromady vzhledem k tomu, že jsem na seriál koukala v jakémsi maratonu, ale rozhodně toho času nelituju :o). Jediné, co mě zamrzelo, byl ten hodně přestřelený konec. Jakože u Sama jste coby diváci zvyklí, že má naprosto šílené a nereálné nápady, ale to, že na to tvůrci seriálu přistoupili a nechali dojít až do úplného konce, už bylo podle mě trochu moc. Mnohem radši bych byla, kdyby zvolili nějakou realističtější variantu (i když chápu, že v tomhle má být asi nějaká symbolika či poselství, prostě mi to vadilo). Každopádně pokud nemáte na dlouhé zimní večery žádný program, nebo stejně jako já ležíte doma s bacilem, rozhodně vám můžu seriál Atypical doporučit. Já osobně si ho zaručeně nechávám na pevném disku k případnému opakovanému zkouknutí :o)

A příklad sourozeneckého rozhovoru na závěr :o)

Sam: "Pozval jsem holku na rande."

Casey: "To je mi líto."

Sam: "Proč?"

Casey: "Já myslela, že řekla ne."

Sam: "Ne, řekla ano."

Casey: "Fakt? Tak to je mi líto jí."