Vzhledem k tomu, že jsem byla v Budějovicích a netrajdala nikde po výletech, nenechala jsem si ani letos ujít několik večerů z našeho zdejšího multižánrového hudebního festivalu Múzy na vodě, kterého se letos konal už 19. ročník a měl poměrně dost lákavý program.
The CELLO Boys
Festival v sobotu 1. července 2023 zahajovalo uskupení s názvem The CELLO Boys, což jsou vlastně dva kluci s violoncelly a bubeník, které na pontonu doprovázel ještě orchestr, a podle programu měli hrát "od klasiky až po rock", což jsem si říkala, že by mohlo být zajímavé. Hned v úvodu jednomu z cellistů praskla struna, takže druhý to zachraňoval tím, že nám zahrál Bachův koncert č. 1, a potom to komentoval tak, že je to absolutní základ pro všechny cellisty, že je těch koncertů celkem osm a každý cellista si prý jimi musí projít :o). Byli to sympaťáci, na rozehřátí nám zahráli Vivaldiho "Koncert pro/..., potom vyměnili klasická dřevěná violoncella za elektrická a mohl se prý spustit vodotrysk, který by jinak dřevěným nástrojům hodně vadil, a kluci zahráli hned na rozjezd Nirvanu "Smells Like Teen Spirit", což mi přišel až úsměvně velký přechod, ale musím říct, že i ta Nirvana v jejich podání zněla skvěle. Měli hezky udělané aranže a s postupem koncertu bylo čím dál víc vidět, že jim v hrudi bijí srdce rockerů :o). Pokračovali pak s Imagine Dragons a jejich "Believer", následovali AC/DC "Thunderstruck", ze kterého plynule přešli do "Highway To Hell", ale hráli popíkové hitovky jako "Shalow" od Lady Gaga a Bradleyho Coopera, "Sweet Dreams" od Eurythmics nebo dojemnou "Happyland". Hodně dobrý byl i mash-up Dvořákovy "Novosvětské" s Iron Maiden :o). A do toho zahráli i pár svých vlastních skladeb, které byly podobně violoncellově rockové. A na závěr jako přídavek (a prý na zklidnění) zahráli "With or Without You" od U2 zkombinovanou s "Time To Say Goodbye" od Andrey Bocelliho :o)
Musím říct, že The CELLO Boys byli fakt dobří a hodně mě bavili, líbilo se mi, že se nebojí kombinovat rock s klasickou hudbou, a navíc mám ráda, když už se dělají takhle povedené aranže, že klidně svobodně namíchají i víc písniček do jedné, zvlášť když to jde krásně a plynule navázat, to klobouk dolů :o). Je to pak aspoň nějaká přidaná vlastní hodnota, když už hraji covery, a podle mě i znamení, že hudbě fakt hoví :o). Oba cellisti navíc hru celkem dost prožívali a chvílemi na sebe navzájem i různě jukali a bylo vidět, že si koncert užívají, což mám ráda. A užívali si i naše fandění, což bylo roztomilé. Z prvního letošního koncertu Múz na vodě jsem tudíž domů na kole odjížděla příjemně rozjařená a nadmíru spokojená :o)
Fragile
V neděli 2. července 2023 byla na programu slovenská vokální skupina Fragile, na které jsem kdysi dávno byla i na koncertě, takže jsme s kamarádkou moc neváhaly a opět vyrazily na půl desátou na slepé rameno Malše :o)
Upřímně řečeno doteď nechápu, jak vlastně všechny ty zvuky dělají a odkud je vyluzují, že to zní fakt jako bubny nebo basa nebo trumpeta, ale obdivuju to (stejně jako fakt, že zpívají a capella, takže každé uklouznutí je prostě slyšet a nikde se neschová) a mám to celkem ráda. Během večera nám zazpívali samé známé fláky jako například "I'm Yours" od Jasona Mraze, "Havanu" od Camily Cabello, "Can't Stop The Feeling" od Justina Timberlakea nebo třeba i moji oblíbenou "Hallelujah" :o). A zazněla třeba i "Seňorita" od Camily Cabello a Shawna Mendese, "Shape of You" od Eda Sheerana či "Happy" od Pharrella Williamse a v přídavku pak "Jolene", kterou mám moc ráda ve verzi od Norah Jones (je taková víc bluesová než country :o) a "September", kterou jsem pak nemohla dostat z hlavy :o). Kapelník měl navíc mezi jednotlivými písničkami i poměrně vtipné průpovídky, jako že je to nejživější koncert, který kdy zpívali, protože na pódiu to fakt žije (a myslel poletující hmyz, který se stahoval ke světlům :o), k tomu pak ještě žertovali, že už jsou i po večeři :o). Navíc si pak kapelník půjčil z jedné loďky s diváky pádlo, aby nás mohl dirigovat (a byl nadšený, že si diváci jezdí poslechnout koncerty i z vody na šlapadlech, kajacích, paddleboardech a prostě na všech možných i nemožných plavidlech, což se mně osobně taky hrozně líbí, byť bych sama měla odvahu tak maximálně na šlapadlo či kánoi :o), no zkrátka zábava byla i mimo zpěv, ale ten mě bavil asi nejvíc a zazpívala a zatleskala jsem si s nimi nejeden hit :o)
Takže i v neděli jsem z Múz odjížděla spokojená, že jsem si užila parádní hudební večer :o). A evidentně si ho s námi užili i Fragile, kteří se s námi na konci fotili na památku :o)
Adam Plachetka
V pondělí 3. července zpíval na vodě operní pěvec, který prý jako první Čech vystoupil na scéně Metropolitní opery v New Yorku do třiceti let svého věku, doprovodu orchestru Jihočeského divadla. U toho nás s kamarádkou trochu překvapilo, kolik přišlo lidí (zatím asi nejvíc, co za všechny ty ročníky pamatuju), protože kolem deváté večer už bylo všude narváno, a tak jsme seděly skoro až za zákrutou u soutoku Malše s Vltavou, kde se pak některé zvuky (třeba bubny) odrážely a my je slyšely dvakrát, což byl rozhodně zajímavý efekt.
Adam Plachetka se zdál být i velký sympaťák, když v pauze mezi písničkami vtipně reagoval na jakési opilecké pokřikování podobnými pazvuky :o). Zazpíval nám kousek z "Figarovy svatby", kousek z "Prodané nevěsty"... ale přiznám se, že víc jsem od něj už neslyšela, neb mě přepadly zažívací obtíže a musela jsem předčasně ujet domů :o(. Trochu mě to mrzelo, protože zpíval fakt dobře a vzhledem k tomu, že je basbaryton, tak se to i příjemně poslouchalo (občas mám u tenorů pocit, že si při zpěvu vytlačí oči z důlků, ale Adam Plachetka zpíval krásně volně a zdánlivě bez námahy :o), ale přiznám se, že jak mi nebylo úplně nejlíp, měla jsem problém se soustředit a bylo mi chladno a prostě nepohodlno... škoda
Brass Avenue
V úterý 4. července 2023 jsem šla na Múzy na vodě zkusit štěstí naposledy (další dny už ten program nebyl tak lákavý a navíc se fakt kvapem blížil odjezd na dovolenou a já musela taky něco udělat – například postnout články na blog :o). Naštěstí už jsem byla v cajku, takže jsem si mohla koncert pěkně vychutnat, a že bylo vážně co. Brass Avenue jsou parta nadšených kluků z Prahy, kteří se dle svých vlastních slov snaží zpopularizovat dechové nástroje (a baskytaristu prý přibrali jen z lítosti :o) – mají tam pozoun, trumpetu a dva saxofony (a ještě teda bubeníka, ale o tom nic neříkali :o) a opět měli moc pěkně udělané aranže samých známých hitů. Zahráli nám například "Tepláky" od Nightwork nebo zase "Happy" od Pharrella Williamse, ale třeba i "Thriller" a "Billie Jean" od Michaela Jacksona, znovu "Shape of You" od Eda Sheerana, ale i "Maniac" z filmu Flashdance nebo znělku ze seriálu Přátelé. Moc se mi líbila i "Rolling in the Deep" od Adele, "Believer" od Imagine Dragons a pak zase sáhli hlouběji do minulosti a vytasili se s "Rasputinem" od Boney M, Abbou a jejich "Gimme! Gimme! Gimme!" nebo hymnou gayů "YCMA" :o). Navíc občas dělali taky mash-upy a na začátek jedné písničky přimíchali třeba "Vltavu" od Bedřicha Smetany. A jako přídavek dali neuvěřitelné taneční pecky "Let's Get Loud" od Jennifer Lopez a "Livin La Vida Loca" od Rickyho Martina :o)
Nejlepší ale na nich bylo to, jak bylo vidět, že je to hraní vážně baví. Celou dobu tančili, co jim nástroje dovolili, a dost často tím rozhoupali celý ponton, což mi přišlo vážně vtipné :o). Taky na sebe navzájem hráli battly – jakože k sobě přišli a začali se navzájem předvádět a popichovat. Žádný z nich nevydržel na místě, pořád někde přecházeli, tančili, jamovali, zkrátka byli jako utržení ze řetězu, takže asi není překvapením, že strhli i nás diváky :o). A měli občas i vtipné průpovídky, jako například že to vypadá, že je jich na pódiu jen šest, ale prý je jich tam nejmíň 240 podle toho, co tam všechno lítá :o). Pár chvil na předváděčku dostal i bubeník, který si tam vystřihl ale dvě sóla, ke konci si to kluci i natáčeli včetně našeho fandění, no zkrátka živelné nadšení, které bylo nakažlivé, a fakt jsem se celý večer báječně bavila, takže co lepšího si pro závěr Múz na vodě přát?
