Sochy z písku v Písku

Představte si, že jsem na tuhle akci letos dočista zapomněla, a nebýt takového toho google fotkového připomínače pěkných momentů, vůbec bych si nevzpomněla, že začátkem léta bývají v Písku k vidění sochy z písku :o)

Nicméně moje drahá Motorola zachránila situaci, a tak jsem si v sobotu 3. června udělala odpoledne malý výlet (poté, co jsem strávila dopoledne příjemným povalováním v posteli s knihou a snídaní :o). Letošní ročník našel inspiraci v antických Athénách a na náplavce čeká návštěvníky pět soch.

První z nich je Homér (archetyp vypravěče příběhů), o němž na infopanelu psali, že byl prý údajně negramotný a slepý, zato s dobrou pamětí, což jsem absolutně netušila. Každopádně socha znázorňuje vlastně jen hlavu a možná v zadní části by se dala najít starořecká galéra coby odkaz na jeho Iliadu a Odysseu :o)

Další socha znázorňovala Orphea (archetyp intuitivního umělce), který proslul svým zpěvem a věrnou láskou ke své ženě Eurydice, již se po její předčasné smrti snažil vyvést z podsvětí.

Třetí v pořadí pak byl Pythagoras (archetyp vědce okouzleného matematickou krásou světa), který vlastně ani nebyl postavou, ale "jen" trojúhelníkem (protože kdo by neznal Pythagorovu větu o vlastnostech pravoúhlého trojúhelníku, že?) se znázorněním planet a kusem antické stavby s rukou z druhé strany.

Potom následoval mně neznámý Empedokles (archetyp filozofa a mystického kombinátora), který se údajně snažil spojovat v nový celek již známé myšlenky a také prý definoval jakožto základní látky všeho bytí čtyři elementy: oheň, vodu, vzduch a zemi. Autor sochy ho znázornil jako typicky vousatého řeckého filozofa sedícího pod chrámem s opět typickými antickými sloupy :o)

Poslední socha pak byla věnována Ezopovi (archetyp chytrého šprýmaře) a tvořily ji nejrůznější zvířata z jeho bajek, jako lev, opice, žába, had, želva, zajíc, a dokonce i mravenečník – myslím, že trpělivý pozorovatel by tam možná našel ještě nějaké další zvířátko :o)

Mně osobně se asi nejvíc líbila socha Empedokla, protože nejlíp vystihovala onu inspiraci antickým Řeckem, stříbrnou medaili bych dala Ezopovi právě pro ono tvůrčí hledání znázorněných zvířat, to mě bavilo :o), a bronzovou příčku za mě má Homér, protože to byla moc pěkně udělaná hlava a s těmi vousy mi dost připomínala vládce bohů Dia (než jsem si přečetla, že jde o Homéra), přičemž "lodi" v jeho vlasech jsem si všimla až při dalším pohledu, když jsem se vracela :o). Jinak nejmíň ze všech se mi líbila socha Orphea, ten mi přišel jen s tou svojí lyrou (a nepoměrně velkýma nohama :o) oproti ostatním dílům prostě takový nějaký obyčejný.

Jen jsem úplně nepochopila, na základě čeho byly jednotlivým sochám a postavám přiřazovány smysly – ony archetypy ještě chápu, ale proč měl Homér zaštitovat sluch, Orpheus čich, Pythagoras hmat, Empedokles zrak a Ezop, chuť těžko říct.

Sochy jsou na písecké náplavce k vidění až do podzimu, takže když budete mít cestu kolem, můžete je omrknout na vlastní bulvy :o). Já se pak ještě prošla kousek podél řeky Otavy a kolem hradeb a Putimské brány a užívala jsem si sluníčka, než jsem se pak zase vrátila zpět domů.